trochu se bojím

Krásné i když  u nás zamračené ráno přeji.

V pondělí jsem byla na malém zákroku.
To cosi na krku, co mě zlobilo půl roku, je pryč!

Byla jsem překvapená, jak rychle umí pan doktor šít. Za 10 minut už jsem byla zpět u manžela v čekárně.
Manžel byl  také překvapený...nejspíše si myslel,že uteču,nebo je alespon v ordinaci přemluvím...
Od narození Matiase,kdy byl  porod dlouhý, těžký,při kterém jsem si sáhla až na samé dno. Po dnech strávených na JIPce ,se strašně bojím!
Mám panickou hrůzu i z maličkých zákroků.
Doktorům,pokud to jde,se vyhýbám jak čert kříži a málo kterému dokáži věřít!
Manžel nechápal,když na včerejší banální kontrolu, se mi cestou udělalo tak zle,že jsem přišla do čekárny pozdě.Doktor už byl pryč... Ještě že zafungovala moc milá sestřička a koukla na stehy ona.
Jsem hrozná!
Vím!
No a abych nepřemýšlela nad hloupostma, vkládám pár fotek.
Naše pařezy mám moc ráda a slouží skvěle.
Mějte se moc a moc hezky.
Myslím na vás.
Věra